Výuka angličtiny zážitkovou metodou
Co to vlastně znamená?
K výuce jazyků lze přistupovat nejrůznějšími způsoby – škála je opravdu velmi široká a pestrá. Na jedné straně jsou „zázračné“ metody používající speciálních pomůcek a pečlivě nastavených postupů, které je nutné striktně dodržovat. Na té druhé se nacházejí výukové metody, které jsou schopné se přizpůsobit potřebám studentů a to nejen jazykovým (co se potřebují naučit), ale také způsobům, jakými se studenti nejlépe učí. Zážitková pedagogika se nachází v blízkosti druhého zmiňovaného způsobu.
Zážitková pedagogika se v poslední době uplatňuje ve stále více oblastech lidského vzdělávání a ať se student potřebuje naučit matematiku, argumentovat nebo cizí jazyk, principy ve všech vzdělávacích oblastech jsou stejné. Tato „univerzálnost“ použití zážitkové pedagogiky je velmi úzce spojena s přirozeností jejich výukových principů.
Tato přirozenost vychází ze třech základních stavebních kamenů, na kterých je zážitková pedagogika postavena. Představme si je skrze výuku cizích jazyků.
- Studenti jsou průběžně vystavováni nejrůznějším reálným situacím – např. místo sezení na židlích a povídání si o tom, co vše se děje když nakupujeme, v přístupu zážitkové pedagogiky se studenti ocitnou ve třídě, která je přestavěna jako obchod s konkrétními předměty (byť jsou to třeba jen vystříhané obrázky), rozdělí se na prodávající a kupující, kteří mezi sebou komunikují pomocí naučených vět a frází a opravdu nakupují – vyměňují herní peníze za nakoupené předměty. Následně si všichni své role vymění, aby si procvičili celou slovní zásobu týkající se daného tématu.
- „Předehrou“ těmto reálným situacím je vždy pečlivě připravená motivace a vtažení účastníků do tématu, která je uvedena vyučujícími. V rámci této motivace se studenti nejen připraví a „naladí“ na téma, které bude následovat, ale zároveň mají šanci obkoukat a „naposlouchat“, jak komunikace v cizím jazyce v dané situací má probíhat.
- Po skončení vlastní aktivity přichází popovídání si o vlastním zážitku – co studenti cítí, že jim šlo, co bylo naopak těžké a v čem se potřebují ještě procvičit, aby danou situaci v budoucnu zvládli ještě lépe. Ač se možná zdá tento prvek jako nedůležitý, je naprosto zásadní – student má šanci sebereflexe, která není nijak známkována nebo hodnocena a je nutná pro zdárný vývoj jeho dalšího učení se. Vyučující zároveň získává velmi cenné informace o tom, co studenti potřebují ještě procvičovat a tyto prvky zapojí i do následujících aktivit, byť se mohou týkat jiného tématu.
Výše popsané tři základní stavební kameny vytvářejí neomezený prostor pro nastavení výuky tak, že je zábavná, poutavá, pestrá a poskytuje neomezený prostor pro zapojení co nejvíce smyslů a různých způsobů učení se. Toto jsou přidané hodnoty zážitkového přístupu k výuce, které studenty často vtáhnou tak, že často zapomínají na to, že se vlastně něco učí. A co víc si přát víc než hodinu jazyka takovou, která uteče jako voda, je zábavná, kreativní a v rámci které se studenti naučí veškerou slovní zásobu automaticky používat prakticky a v reálném kontextu.
Hlavní motto zážitkové pedagogiky vše výše popsané dokonale shrnuje:
„Řekni, a já zapomenu.
Ukaž mi a já si zapamatuji.
Zapoj mě a já pochopím.“
Lucie Urbančíková – Eiseltová, M.Ed.
autorka a manažerka Jazykového projektu Lingua Ludus
(ve spolupráci s JŠ Carpinus)
